Přidat odpověď

Ne z minuty na minutu, ale do druhého dne. Potom co jsem dřela jak magor každý den od osmi do sedmi, bez přestávek na oběd. V této firmě totiž obědvali jen ti co měli hotovo, nebo si uměli dupnout. Zbytek dlabal jogurt před počítačem. Byla jsem v rizikovém těhotenství, což majitelka nevěděla. Zavolala si mě na kobereček a začala vést řeči typu: "Jestli nepřidáte a nebudete tu bývat do 20.00 i déle, neboť firma to potřebuje, nebudou ani prémie a osobní". Podotýkám, že o proplácení přesčasů nemohlo být ani řeči a můj plat byl čistého cca 7000. Šlo o reklamní agenturu a vždy jsem se musela smát, když jsem někomu říkala: Pracuju jako grafička v reklamce. Měla jsem se tam totiž hůř, než jinde uklízečka. Zažívala jsem tam hodně zábavy, psychickým terorem počínaje a fyzickým vykořisťováním konče.
Takže - během našeho pohovoru jsem se ujistila, že ona dáma za mě nemá náhradu a druhý den jí položila na stůl výpověď. Naštěstí nebyla na firmě. Největší legrace je, že kdyby mě byť i jen maličko slovně ocenila, dřela bych tam za tu minimální mzdu do úmoru dál. Teď už ale asi ne, neboť firma před časem zkrachovala.