Přidat odpověď

Já to vnímám třeba takhle:
Tohle období je tu pro něj i pro tebe. Oba se učíte. On poznává "Já" a ty naplno svou novou neznámou roli, říkám tomu "vývoj v matku", aneb znásilňování Ega:). Piplačka s mimi střídá pravé mateřské nasazení. Pro mne to byl velký krok vpřed. Měli jsme období vzdoru zhruba od 1,5-2,75 roku. Malý byl akční, vyžadoval stoprocentní pozornost, vztekal se pomalu do zmodrání/pro tvé zadostiučinění-prý to dělají hlavně děti inteligentní:p/. Všechny pidi-kroky, které jsme se v tom období společně naučili by vydaly na dlouhý seznam, ale vytáhnu pár bodíků, které by tě mohly inspirovat. Vždy když chytl záchvat, tak pokud to bylo aplikovatelné, prostě jsem jej překročila a nevšímala si jej. V tomto věku nemá moc smysl něco vysvětlovat. Dítě má afekt,stahuje na sebe pozornost a buď mu to v té nezdravé míře klapne nebo ne. Baraba by se byl schopen i vzteky udusit, kdybych projevila zájem,nebo dokonce strach /když se třeba hlavou mlátil ve vzteku do dveří-přitom mu netekla ani slzička:)/. Za čas pochopil, že takhle mu to fakt neprojde. Myslím, že toto mé pravidlo mi zachránilo nervy. JInak své dítě, prosím tě, nikdy nesrovnávej s ostatními. To tvoje je jedinečné! Nakonec - dej na svou intuici. POkud se aspoň trochu soustředíš na vztah mezi vámi, tak ti dobře sama poradí. Nikdo nezná tvoje dítě líp, než ty. ˇA dopřej si pravidelného odpočinku! ať se daří, neboj se, určitě z toho vyroste a určitě si najdeš cestičku, jak si tím projít.