Přidat odpověď

neboj, leze na něj "jaro" na mě a moje děti taky (jako že chuť aby to zimní období konečně skončilo a mohli jsme být akční). Tuhle jsem si uvědomila jak se vlastně starší dcera zklidnila a mladší skoro dvouletý že už je docela samostatný - tahle idyla mi vydržela přesně dva týdny teď už je ze synka taky víc a víc torpédo, začíná neposlouchat. Naštěstí si ještě celkem dobře pamatuju co starší dcera přibližně v tomhle věku dělala (s dobrým úmyslem pomoci celkem fakt škodila, venku lezla kam neměla, za ruku nechtěla zásadně chodit a představu o směru chůze měla taky dost jinou než já, několikrát denně měla záchvaty breku kdy jsem z ní nemohla vydolovat co se stalo, před návštěvama a na návštěvách se předváděla jako rozmazlený fracek, když jsem ji dávala hlídat dělala srdcervoucí scény které musely vypadat že ji opouštím natrvalo, nímala se v jídle které jí předtím chutnalo a tak). Takže se snažím vnitřně obrnit že tohle už jsme si jednou prošli a přestalo to, takže teď si dáme druhé kolo ovšem zatím je to v úplném počátku, takže jsem ještě psychicky fit, po půl roce uvidím jak to se mnou bude vypadat...... Já teda dost spoléhám na léto, že je přeci jen víc možností zábavy venku, fyzického vybití a věcí k zaujmutí. I když těšila jsem se že budu s dětma třeba jezdit vlaky a autobusy na výlety do nedalekého okolí, ale jestli to bude se synkem dramatičtější tak třeba taky změním plán na starý osvědčený způsob "uřvánka hodit do auta a odfrčet domů"....