Přidat odpověď

Soucítím, neporadím, ale chápu. U nás totéž, akorát už od samého narození, tedy skoro už dva roky. Už jsem občas ve stavu, že vidím rudě a mám pocit, že už zákonitě zašílím. Vzteklý vždy, když něco nedostane nebo nesmí (notebook, mobil, chce si něco zapojovat sám do zásuvky, chce si hrát s vajíčkem, které mám připravené na vaření, chce mačkat knoflíky od myčky, zrovna chce jiné boty než ty, které mu určím, zrovna nechce/chce ven,chce jít jiným směrem atd adt atd). Když něco nedostane nebo nesmí, tak hned záchvat až zmodrá. Reaguje hrozně nepředvídavě, takže se mezi lidma taky vždy děsím, kdy se mu něco znelíbí. Taky tyhle stavy většinou mívá se mnou než u babiček. Nedokáže být ani vteřinu sám, pořád mi visí u nohy a permanentně pokňourává. U ničeho nevydrží déle než pár vteřin - strašně tříští pozornost. Něco začne a hned přejde k jiné aktivitě. Ještě nemluví (jen základní výrazy jako máma, táta, haf atd), chodit začal taky pozdě. Závidím pohodová usměvavá miminka a batolata. Jsem nešťastná a strašně mě to sžírá. Nedokážu si své mateřství od jeho narození užít a přitom ho všichni milujeme a rozdali bychom se pro něj. Já nějak nevěřím, že to s věkem úplně přejde. Možná se to utlumí, ale mám obavy, že je to povaha dítěte, tedy alspoň těch, kteří to tak mají od narození. Nezbyde se s tím asi nic než smířit, ale já to zatím nezvládám úplně lehce. Držím všem i sobě palce