Přidat odpověď

Měla jsem to úplně stejně s rozdílem, že jsem děti nevozila autem, ale docházeli jsme kus pěšky, takže v zimě zbývalo nejmladší dítko ještě narvat do fusaku a zaslídovat a musela jsem stihnout dojít na dvě různá místa - do školky a pak do školy. Jednou se mi stalo, že když jsem už stála pouze s nejmladším dítkem v kočárku před školou, tak jsem se rozbrečela - povolily mi nervy. Připadala jsem si jako blbec, ale na druhou stranu, kdo si ten raní blázinec nezažije, tak nemůže odsuzovat.