Přidat odpověď

Vokounko,
děti mám zatím menší, ale nejstarší syn je také klidňoučké povahy, tak uvidíme, jak se mu bude od září dařit v 1. třídě.
Jak už někdo psal, velice záleží na osobnosti třídní učitelky. (Vím, o čem mluvím, jsem z oboru.) Vím, že ve třídě bývají děti různých povah, ale proti takovémuto chování jsem vždycky velice tvrdě vystupovala. Nikdy jsem to nebrala tak, jako že "rýže ve vlasech a na mikině" je blbost. Vžijme se do kůže Tvého syna, jak mu v tu chvíli muselo být...
Vždy se mi osvědčilo sednout si s dětmi do kroužku na koberec a řešit vše, co se týkalo třídy, otevřeně přede všemi. Pokaždé jsem se od dětí dozvěděla o mnoho více, než jsem tušila. A děti v páté třídě to už mají v hlavičkách velice dobře srovnáno - vědí, co se má dělat a co nikoli, co ublíží, co potěší...
Je mi jasné, že p. učitelce se velice špatně radí, jak řešit problémy s třídním kolektivem...
Nevím, zda bych za těmi kluky šla či nikoli. Na jedné straně strach, aby si ze syna nedělali ještě větší srandičky... Vlastně vím. Zlost by byla asi větší než rozum a strach. Šla bych a vyříkala bych si to s nimi. I kdyby to nemělo "přinést ovoce" hned. Nejdřív bych se asi poradila se synem a seznámila ho se svými úmysly.
Pozváním jejich rodičů do školy se nemusí moc vyřešit. Jestliže je třídní učitelka laxní a nechce si dělat problémy... Pokud jsou synkové stejní jako jejich rodiče... získají akorát navrch a budou si troufat dál.
Také si myslím, že na gymnáziu by měl "narazit" na povahově i zájmově podobnější kluky, kteří mu přinesou do života mnohem víc.
Vokounko, nepochybuji ani na okamžik, že jsi super mamča! Se synem se o problémech bavíš. Musí mít k Tobě pěkný vztah, protože se Ti hodně svěřuje - a to je moc dobře. Není na starosti sám.
Přeji hodně úspěchů a brzké zklidnění celé situace