Přidat odpověď

Syn byl v první a ve druhé děsný trdlo. Občas ho dokonce uhodily holky. S klukama se klidně popral, ale byl slabší. No a nějak se změnil. Možná z toho vyrostl. Možná pomohlo prosté " tak jí holt taky jednu vraž, i když je to holka". Možná, že své udělalo i karate, na které od 9 let chodí. Teď je v sekundě a je naprosto v pohodě. Zpátky na základku by už rozhodně nechtěl. Naopak s holkama začínáme mít opačné problémy - kdykoliv se otočím, už je kolem něj nějaká bloňďatá princezna

Skvělej sport na zvednutí sebevědomí je lezení. Syn začínal postupně- nejdřív začal s námi chodit do lanáčů a pak začal lézt. Myslím, že to je sport dobrý i pro posílení psychiky.

Jo a k řešení problémů: vždycky jsem se zeptala, jestli se mi jen tak svěřuje, jestli chce radu, nebo jestli to máme začít řešit my dospělí. Poslední verzi skoro vždy odmítl ( jen jednou, kdy mu sprostě nadával tatínek jednoho dítěte jsme to řešili my). A že jsme mu věřili je jasné.

Držím palce.