Přidat odpověď

Tak to zatím dopadlo tak, že jsem zašla za chlapci a slovně si je podala. Přiznali, klepali se asi tak jako syn, když přišel ze školy. S tím jsem se spokojila a oznámila to i třídnímu. Ten hned vyletěl, že jsem nešla za ním rovnou, že přece existují určité postupy.On sice musí dodržovat nějaký postup, ale já ne. Vyřídila jsem si to a tím to považuji zatím za vyřešený.Nepožadovala jsem po třídním nějaké sankce, řekla jsem, že to už záleží na ních jak se k tomu postaví.
Jsou tady také názory, že nechodit za těmi kluky nebo případně neřešit.Také jsem zvažovala všechna úskalí. Myslím, že nejsem protektivní, hysterická matka. Ale znám svoje dítě. A ikdyž se to asi zdá někomu jako prkotina, v případě syna to tak není.A také cítím, že se prostě musím za něj postavit.Je mi už fuk, co si o tom kdo myslí.
A s názorem, že si to musí prožít, že to je škola života ( narážím na Miri ) se nehodlám smířit.
S gymplem jsme prošvihli podání přihlášek. Nechtěla jsem ho tlačit a když už před pár dny sám přišel, že by to tedy zkusil, tak už je pozdě. Zkusím ještě osobně poprosit ředitele gymnázia, jestli by neudělal vyjímku a neumožnil mu k těm přijímačkám jít.
Když to nevyjde, bude muset zůstat.A co bude dál ...to zatím netuším.
Děkuji všem za názory. Je to pro mně zajímavé přečíst si různé pohledy na věc.