Přidat odpověď

Ahojte,
momentálně prožívám to samý. Mám manžela, se kterým si vůbec nerozumím. Strašně závidím všem, které si se svým manželem můžou mluvit úplně o všem. Já když něco začnu, většinou mě odbude, že ho to nezajímá, nebo že se to tom bavit nechce, či, že mu je to úplně jedno. Vůbec se nemám čeho chytit a nevím, o čem bych s ním měla mluvit. Stalo se mi, že jsem se onehdy na něco zeptala, což se otočilo proti mě a nastalo obviňování, urážení, no řekl mi samé hezké věci. Přitom jsem mu nebyla schopna vysvětlit, že jsem to tak vůbec nemyslela.V poslední době mě to dost psychicky vyčerpává. Protože mám dítě s těžkou VVV a často chodíme po nemocnicích, potřebuji energii právě na tyto pobyty, z níchž se vždycky vracím asi o 5 let starší. Syna má sice rád, ale pro mě, (jak zde už někdo napsal), žádná láska nezbyla.
Vím určitě, že žádného jiného chlapa už nechci ani vidět, ale zase zůstat sama s nemocným dítětem zvlášť když jsou s ním potřeba dělat někdy věci,které já sama neudělám.Zatím nemůžu jít ani do práce, protože ten zdravotní stav syna to nedovoluje a částečný úvazek nemůžu sehnat. Dělala jsem léta účetní, práce mě hrozně bavila a když jsem měla nějaké problémy, vždycky mě zachránila, teď si nemám ani s kým promluvit. Jsem na dně a vůbec nevím co mám dělat.