Přidat odpověď

Diskuze se posunula trochu jinam.
Co jsem hlavně kritizovala bylo, odmítání diagnostiky během těhotenství a při porodu některými ženami s ohledem zejména na dítě, jeho zdraví a život, poukazovala jsem na nezodpovědnost a sobectví.
Nediagnostika nemuže být nikdy v zájmu dítěte a odůvodnovat to sebevědomím, inteligencí a asertivitou, je víc než nepřijatelné.
Rozhodování ohledně výsledku, které přinese, je už věc druhá.
Určitě nejsem proto, aby se rodily vážně postižené děti (matka tak rozhodne), a to kvůli dětem samotným.
A zaměnovat kvalitu jejich života s mateřskou láskou k dítěti, at je jakékoliv postižené či zdravé, je vůči temto dětem fér?
A zapletat do toho potraty a vraždy?
Já se nechci zabývat matkami, ale dětmi.
Co jejich kvalita života? Láska znamená moc, ale není to všechno.
Ví, vůbec někdo z Vás , jak vnímá takové dítě život těch zdravých dětí, proč není jako ty ostatní, jak je jim okolím ubližováno? Zachrání je Vaše mateřská láska? Co jejich trápení?