Přidat odpověď

Já bych tedy neházela flintu do žita, spíš bych zapracovala na lepší komunikaci. To, že máš pocit, že se nezajímá možná není úplně pravda, jen to vidíš jinak než on. Zkusila bych poradnu nebo nějakého mediátora, prostředníka, který vám pomůže komunikovat - např. v církvi, pokud jste věřící nebo nějaký nezaujatý kamarád (nejlépe ne žena, ale empatický muž, jistě by dokázal pochopit i tvé výhrady).
Také bych prošla vztah kritickým okem od začátku a zapřemýšlela, zda to tak bylo vždy nebo se to změnilo a kdy. Co mohl být ten začátek.
My jsme teď měli také horší období i když manžel je skvělý, ale spolu jsme tak nějak zapomněli žít a tak si teď ordinujeme občas nějaký oddych od dcery než se narodí klučina (nemáme moc hlídací rodiče) a taky i s dcerou, ale mimo domov, kde se tak nějak snadněji komunikuje - stačí začít procházkou.
Také bych zkusila říct své pocity bez výčitek nebo napsat dopis a popsat. Osvědčilo se mi také i důležité věci nechat vyhnít. Nepřipomínat, nechat ať dojde upomínka na platbu, pokud to má zaplatit on, nepřebírat zodpovědnost, ale jednou říci (=společně odsouhlasit ne nařídit), že to má na starosti a nechat to být i s následky. Dobré jsou i plánovací kalendáře, kde jsou předepsané "úkoly" pro celou rodinu a tam se něco zapíše a dohoda je, že dotyčný to zařídí. My s tímto problém nemáme, věci máme přirozeně rozdělené, ale někde to pomohlo nastolit rodinný "řád".