Přidat odpověď

Sally, částečně máš pravdu, až na to, že jsem pořád zavřená doma s jedním dítětem, a manžel si mě totálně neváží, přijde domů, kecne k počítači nebo k televizi, nebaví se se mnou (o čem, když jsem doma s dítětem), když chce sex, tak mi to prostě řekne (jak vzrušující). No a pak přijde někdo, koho zajímá, jak se mám, co si myslím, jaký mám názor. Ja vím, že je to kvůli tomu a navíc tam funguje to kouzlo společných vzpomínek. Jenže si nějak nemůžu pomoct. Myslíž, že to samo přejde? Já se spíš bojím, že se naplní to pořekadlo "odříkaného chleba nejvetší krajíc" a budu se tomu bránit až dokud nevybuchnu a nezničím všechno, co mám.