Přidat odpověď

Makkussko, a co podstatného se manželstvím změní? Jako myslím ve vztahu těch dvou.

Je mi jasné, že z hlediska práva tam změny jsou, ohledně dělení majetku, informací o tom druhém v případě jeho nemoci... ale většinu z toho lze zajistit i jinak.

Také mi to připadá jako hezká veřejná deklarace toho, že k sobě patříme - ovšem pouze formální. Partnerství má takovou náplň, jakou mu dáme, a v poslední době je myslím nad slunce jasnější, že pokud někdo chce být nevěrný nebo odejít, tak to udělá manželství nemanželství (naši politici, bohužel, jdou smutným a trapným příkladem).

Jinými slovy, co do takového veřejného závazku a formálního přijetí zodpovědnosti za společnou budoucnost, na který se dá celkem snadno vykašlat a lidé to také tak činí.

Já vdaná jsem, ale odpovědnost vůči partnerovi jsem cítila i v době, kdy jsme spolu "jen" chodili.

Nevidím rozdíl v závažnosti nevěry, které se dopustí stálý partner/ka a které se dopustí manžel/ka.

Pro mě bylo uzavření manželství, jak už jsem napsala výš, hezkou veřejnou deklarací toho, že my dva k sobě patříme. Ale pocit, že k sobě patříme, jsme měli už před tím (tedy já určitě a doufám, že manžel taky), v našem citovém životě neznamenalo žádnou změnu, ve vztahu k úřadům je to o něco praktičtější.