Přidat odpověď

Ahoj, já si myslím, že povinnosti u dětí jsou proměnlivé nejen od povahy, ale i od počtu dětí.
Máme čtyři a kromě toho nejmenšího musí pomáhat všichni.
Uklízení, odnášení použitého nádobí, prostírání stolu, pomáhání jeden druhému, luxování zadrobeného koberce, leštění zrcadel ( to milují a perou se o to), já už ani nevím co.
Venku jsou to divočáci, ale přes silnici chodí zásadně zaseklé ho kočárku a jen ta nejstarší jde bez držení.

Mám holky 8 a skoro 6 let a kluky 4 a 1,5.
Zdraví nahlas a všude....stačí moje věta "Neslyšim!" a už si vzpomenou.

Mám trošku jiný problém. Naše prostřední princezna chce všechno dělat sama, často uklízí za své sourozence a pomáhá mi bez řečí. Prostě ustupuje a já ji "nutím", aby se od nich nenechala ani vydírat, ani jim zbytečně nelezla do zadku. A ty dva výtečníci pochopitelně ví, že ona jim vždy ráda vyhoví.