Přidat odpověď

Jako Líze mi přijde, že to nějak snadno vzdáváte a zahazujete.

Zjevně máte nějakou krizi - a ta se obvykle jako první odrazí na sexu. Když vyřešíte krizi, bude zase sex, naopak to moc nejde.

Jinak - co jste dělali těch osm let? To jste si za těch osm let nevšimli, že jste každej jinej? Nebo vám to nevadilo? Dokonce jste se měli natolik rádi, že jste si pořídili děti? To je nějaký divný ne?

A teď si představ, že bys měla manžela, který je vášnivý sportovec a neodolatelný bavič. Jak by se ti líbilo, kdyby byl většinu víkendů někde pryč (většinou na akcích, které jsou pro děti nevhodné, protože děti přejezd Tater na horském kole nebo potápění do lomu prostě neocení a nezvládnou) a ty jsi čučela doma. Pak by přijel domů, špinavej, unavenej, šťastnej, hodil ti prádlo do kouta a šel do hospody s kámošema plánvoat další akci - a ty bys seděla doma, protože se dvěma dětma těžko půjdeš do zahulený hospody. Pak by sis vydupala jednou za rok rodinnou dovolenou a koukala jak se on otravuje na pláži a zasněně hledí do širých dálek. Případně bys prožila peklo na - řekněme - cyklistických výletech po Šumavě, kde budou děti bolet nožičky a bude jim padat řetěz a manžel bude popojíždět dokola na svém supersportovním stroji a snít o tom, aby tam byl s kámošema, co podávají sportovní výkony a ne s ufňukanou nemožnou rodinou....

Takhle máš manžela, který naopak je ochoten zůstat doma a dělat zázemí pro TVOJE sportování a tvoje společenské vyžití. Tak to využij a vyraž si občas někam sama nebo s kámoškama. Můj manžel je taky nespolečenskej, ale když jsou to akce typu sejdeme se s pár dobrými přáteli, tak je v pohodě a užije si to.