Přidat odpověď

Evi, na tohle ti nikdo neodpoví.

Po narození první dcery jsem věděla, že chci další děti. Po narození druhé jsem věděla, že chci třetí. A to jsem si z pohledu nazpátek užívala, prostřední holčička byla a je moc hodná a poslušná, a proto jsem nechápala otázky typu, jak to zvládáte?

Když se kluk dostal do věku cca 1,5 , měli jsme s manželem pocit, že už máme vyhráno. Všechny děti chodící a spící celou noc. Nicméně jsem cítila, že ještě jednou bych to chtěla zažít. No tak asi za dva měsíce jsem jsem zjistila, že jsem opět těhotná, tentokrát neplánovaně.

Museli jsme se s tím oba srovnat, hlavně manžel, který měl pocit, že už nikdy nebude mít čas na to, co ho baví. Navíc reakce obou rodin byly v podstatě negativní. Nechápali to a my jsme jim navíc museli tvrdit, že je to náš plán. Protože těch řečí by bylo asi 100* víc.

Máme 4 děti (holky 8 a skoro 6 let + kluky 4 a 1,5).

Vím, že kdyby nebyl můj manžel tak tolerantní a nevyšel mi vstříc s třetím miminkem, hodně těžce bych to snášela. Ten pocit "úplnosti" mám teď a myslím, že i zbytek rodiny. I když holky šíří fámy, že si ještě určitě pořídíme dvojčátka.