Přidat odpověď

Záleží na dítěti a na matce. Na svém okolí vidím, že některé děti mají od dětství tak nastavený režim, že bez určitých rituálů třeba neusnou, nenají se, řvou a jsou rozmrzelé. Maminky vyžadují přísnou hygienu, speciální stravu...tak tam to moc nevidím.Některé maminky jsou i dost přecitlivělé, pokud se týká péče o potomka, tak tu nervozitu přenáší i na dítě.
My jsme s dítětem jezdili po Evropě tak od pěti měsíců.Od pár měsíců jsme ho normálně brali do restaurací, na vernisáže, výstavy a tak. Ve třech měsících jsem s ním byla na chatě v lesích, kde netekla voda a nesvítila elektřina. Bylo zvyklé hodně cestovat autem. Pokud dítě neumí chodit, tak to s ním jde klidně i autobusem.Chodila jsem s ním i po horách, na zádech v manduce.
Jak začalo chodit, tak letadlem, vlakem.Teď ve dvou letech to už začíná být opruz, na místě moc nevydrží, začíná se vztekat, restaurace jsou o nervy.
Záleží asi hodně i na výchově, jak dítě "tužíme" od miminka a jestli je na cestování zvyklé.Je to samozřejmě jen moje domněnka, ale mám pocit, že děti, co mají takovou tu "sterilní" výchovu našich maminek(hygiena, režim, žádné cestování) jsou potom takové skleníkové křehké květinky.