Přidat odpověď

Syn je teď v primě na osmiletém gymplu, nechtěli ho přitom vzít ani do normální ZŠ. (Mezi tím ovšem 5 let boje a mamka doma.)

Na ZŠ chodil v pondělí odpoledne na školní kroužek koní (úúúžasná věc, byť to bylo víceméně jenom 15-20 minut ježdění a 45 minut čekání na střídání). Na firemním dnu, kde pak byli koníci, ho cizí koňák nechal jet samotného, když viděl že umí a že ho kůň poslouchá. To bylo velké ocenění. Navíc kroužek koní byl úžasný komunikační čas pro manželku a třídního(chodila tam i s dcerkou z MŠ a pomáhala hlídat.)

Skaut - skvělý, pokud vědí o LMD a uznávají autoritu rodičů. Syn tam vždy jezdil s rozpisem léků, což jejich "bázeň" zvyšovalo . (Jedna z holčin studovala medinu.)

Sport - nic moc, protože ani na TV nebyl schopen koordinace.

Intelekt - baví ho počítače, měl v nich svůj virtuální svět, dokud jsme žili v 1+1. (Už měsíc ne.) Hodně umí, spravuje routery, dělá si blog, i weby, umí dělat prezentace, učí rodinu méně známé funkce ve wordu atd. Nedal se utrhnout od her, ale "přežraly se mu". Navíc jsem mu podstrkával samé historické a zeměpisné (boje v reálném světě, reálné války, reálné dějiny), takže ovládá ostrovy v Karibiku, mapu Evropy, dějiny Řecka a Říma atd. Babča je (kunst)historička a u něj se to nějak přes ty počítače přesmeklo a tak se chce živit jednou dějákem - asi mu budu muset hodně našetřit...

Kdysi nás v jedné přednášce jedna milá paní učila (učil jsem v církci v nedělní škole), že nemáme formovat děti do našich formiček (jsem matfyzák a elektrotechnik, dneska IŤák, hodně dobrej na SŠ v MO i ve FO - i v cizině), ale že máme hledat JEJICH nadání a obdarování. Ta jedna věta se do mne zaryla a vede mne celým rodičovstvím.