Přidat odpověď

Tak já teda souhlasím, že cestování s hodně malými dětmi vopruz je. Ale když nemáme hlídání a vzdát se našeho koníčku nechceme, tak to jinak nejde, než je brát s sebou. S klukem jsme jezdili na kole od jeho 4 měsíců (on ve vozíčku), byli jsme na slovensku, spali jsme po kempech, ubytovnách. Jenom se směju, když tu někdo řeší 4 nebo 5 ti hvězdičkové hotely, jestli jsou vhodné pro malé děti atd.
A vloni, když jsmě měli už 2 děti a ten měl starší 2,5 roku a holka 10 měsíců, tak jsme je naložili do vozíčku a jeli na s nima na kole cyklostezkou podél Nisy a Odry až na Rujanu a potom zpátky do Čech přes Polsko, celkem na 3 týdny, spali jsme v přírodě ve stanu, nadivoko, jednou v kempu, když už jsme potřebovali si vyprat
A přesto si myslím, že to vopruz je, bylo to s dětma náročné ... ale bez nich jsme projeli na kole půl Evropy, takže zkušenosti máme.
Pro lidi jsme blázni, přesto jsme si to neuměli odříct a letos plánujeme nějakou další cestu zase, už jsou teda zase o rok větší, tak to bude o něco lepší. A nejsme zdaleka jediní, kdo jezdí s dětma na kole, jedna rodina se 4 dětma (!!!) jeli dokonce na kolech s dětma do Maroka, snad roční cesta, ale to už je zase o několik tříd jinde, než jsme my.
Je to o lidech, koho cestování baví, tak se toho nevzdá. Protože jak jednou člověk zpohodlní a začne potřebovat pohodlí všech těch hotelů atd. a začne se vymlouvat na děti ... tak je konec. Myslím, že o děti tolik nejde, ty jsou rádi, že jsou s rodičema a je jim fuk, hračky na co, stejně je nejzajímavější to nové. Takže je to o rodičích, jestli chtějí zvládnout ten vopruz, viz. první věta