Přidat odpověď

Děkuji za odpovědi. Myslím, že jsem to napsala špatně, mladšímu je 15 měsíců, staršímu 3 roky - ale ne čerstvé, brzy už mu budou 4, takže věkový rozdíl je 2,5 let. Takže až tak hrozné to není. Ovšem jak to pročítám, vidím,že u nás je trochu problém právě ve vztazích mezi dětmi - snad se někdy zlepší. My si nemůžeme hrát, tvořit, číst atd. prakticky nikdy. Starší si odmítá už i hrát sám, nedovede si ani představit, že by půjčil mladšímu hračku (byť leží dva roky na skříni v krabici a neštěkne po ní pes), že by s ním něco sdílel. Možná v tom je problém - proto si neumím představit třeba další dítě (a že bych ho chtěla!). Pomoc manžela takřka žádná - ovšem zmatků a chaosu natropí dost. Být s jedním sama - sci-fi. Myslím,že moje děti strádají v tomto směru. Proto hledám inspiraci u vás. :)
jen pro vaši představu - většinu dne jsme venku, doma je to k nevydržení. Křik, hádky, tahanice bez přestání. Do toho pořád někde lovím mladšího a snažím se připravit jídlo pro děti...a nějak ho do nich nastrkat - většinou se mi to podaří až venku (např. když sněží, má malý příkrm se sněhem :)))))) Co by dělalo v tu chvíli to třetí dítě? Jak jste to dokázaly, že se vaše děti spolu snesou? Díky.