Přidat odpověď

Adéluško, mám pocit, že patříme do stejné "kategorie" - první opravvdu silný pud mateřství mě zachvátil kolem toho 22 roku, ale my ještě neměli takové zázemí jako třeba vy. Manžel je naštěstí soudný a dala jsem si to vymluvit, snažili jsme se žít aktvině, mít různé koníčky a prostě jsem to nějak potlačila. Změnila jsem práci, a plánovaně počkala na smlouvu na neurčito a už jsme do toho mohli jít. JInak pro nás byla taky prioritou svatba, tedy manžel až tak ne, ale je před svatbou děti nechtěla - tím nemám nic proti těm, co spolu žijí nesesdaní, to je každého věc - prostě jsme každý jiní.
Co se týče tvého problému - určitě bych do ničeho nešla násilím a na přítele netlačila. Abyste si tím tu plánovanou svatbu spíš nepokazili. Jestli to chceš tak, jak jste si to naplánovali, tak bych doporučila začít chodit třeba cvičit, chodit s kamarádkami na kafe/skleničku, s přítelem více do kina - prostě dělat věci, které se miminkem více omezí. (na tvůj věk bych se vůbec nekoukala - jak tu někdo psal, je to hlavně o tom, že zabezpečení jste). Rok opravdu uteče - zabývej se třeba plánováním svatby - udělej si vlastní ozdůbky na stůl, ušij polštářek na prstýnky, nebo cokoliv co tě zaměstná, uvidíš že se to za nějaký ten týden, měsíc zlepší a co ty víš, třeba to pak sama ještě budeš chtít odložit o další rok a nebo prostě měsíc před svatbou vysadíš prášky a po svatbě vás bude čekat ten nejlepší svatení dárek pro vás. Držím palečky a přeji hodně štěstí.