Přidat odpověď

Bumbi, já Ti rozumím, leckdy můžu mít stejný pocit:).. jenže dle mého - pokud jedinec není zbaven svéprávnosti, má právo se vdát/oženit, mít děti atd... a z toho je nutno vycházet. Můj osobní názor je, že člověk by se třeba do 25 neměl vdávat/ženit, děti bych doporučila také až po 25.. až se prostě člověk trochu pozná.. Ale na druhou stranu uznávám, že je to jen můj osobní názor a nikdy bych nikomu nerozmlouvala, a to ani v tom případě, kdyby se někdo rozhodl mít dítě v 18 a založil zde diskuzi na téma "Je mi 18, chci dítě, myslím si, že budu dobrá matka". Protože - ano i v 18 může být žena dobrá matka. Něco jíného by byla diskuze na téma "Je mi 18, chtěla byt dítě, poraďte/myslíte si, že to zvládnu?" Dle mého je zkrátka důležité vycházet z toho, že člověk svéprávný je:), je zvláštní, že já jsem si tak vždycky připadala, zřejmě také trošku naivně dle chování ostatních:).. Musím také napsat, že jsem dosud (35) neměla pořádnou zkušenost s lékaří a zdravotnictvím vůbec. Nicméně s mým těhotenství jsem zkušenosti získávat začala.. a zároveň trošku pozbývám důvěru v mé schopnosti o sobě rozhodovat:), protože obecně mám takový dojem právě ze zdravotníků, kteří ke mně přistupují sice s úsměvem, ale také se shovívavostí:) Třeba odběr plodové vody mi můj pan doktor (vlastně dva) oznámil jako samozřejmost, by přímo vymoženost, mými dalšími dotazy byl zaskočen.. Tímto si na něj rozhodně nechci stěžovat, většině ostatních pacientek zřejmě vyhovuje..