Přidat odpověď

Šmoulata psala:
rozhodně by mě nenapadlo, že ten, kdo plácne batole přes ruku zmlátí 10letýho vařechou :)))
opravdu tímto směrem nemyslím

No to je dobře, že Ty ne. Ale spousta to takhle dělá - batole přes ruku - přece to stačí, je maličké, víc by bylo týrání. Desetiletýho kluka klidně vařečkou nebo páskem - to taky přece stačí, víc by bylo týrání a míň nemá význam, protože by to necítil.
Každopádně dle nich ty tresty musí bolet, protože jinak to není trest. Takže z jejich pohledu je to logické - 10ti leté dítě plácanec přes ruku nebolí, tak se musí stupňovat.
Nechci Tě napadat, i když to tak možná vypadá. Jsem zásadně proti trestům fyz. a jsem pro to, aby se o tom ve společnosti mluvilo, jako o zavrženíhodné "výchově". Na druhou stranu ovšem bych nerada, aby se kriminalizoval každý plácanec.
Znovu říkám - vím, že diskutérky vč. Tebe udrží míru, ale za takové, jako jsi třeba Ty, se schovají tací, kteří své děti opravdu brutálně bijí a bohužel si myslí, že to je normální trest. Oni vůbec nechápou, že dělají něco špatně. Proto je to ve výsledku špatné.
Já sama se už k plácání nemohu vrátit, už to mám nastavené jinak - připadala bych si jako slaboch, když bych děti uhodila. Beru to tak, že moje děti jsou pořád děti a je na mně, abych jim ukázala, že problémy se neřeší bitím, ale jinými způsoby a že to jde, když se chce.
Ale to plácání /nebudu tedy říkat bití/ je "nakažlivé", dcera třeba plácla svého mladšího bratra, protože podle ní nechtěl poslouchat. Vůbec nehodlala přemýšlet, proč on nechce poslechnout. Nakonec z toho vylezlo, že mu v obchodě něco nabídla, on chtěl něco jiného, jenže ona se už o tom nechtěla bavit, vzala to, co původně myslela, s ním se nebavila a tím rozpoutala peklo. Přitom stačilo tak málo - vyslechnout ho a domluvit se s ním. Na své dceři vidím, že to je o netrpělivost a takové, jak to říci, nadřazenosti - já jsem dospělá a velká, ty malý, musíš poslouchat, protože já vím všechno nejlíp.
Ale tak to není.