Přidat odpověď
Byla jsem docela nedávno u dětské psychiatričky, radila se taky s kamarádkou, které pracuje v takovém stacionáři. Teoretické znalosti mám. Prohlížíme knížky, čtu pohádky, chodíme na procházky,snažím se povídat. Snažím se s ním být i sama, abychom měli prostor navázat vztah. Ale........., tohle všechno je jen v rovině rozumu. Jestli mi rozumíš. Prostě cítím, že to není moje dítě. Dělám tohle všechno proto, že je to správné, ale nejsem u toho šťastná. Chtěla bych to změnit, ale je to vůbec možný?
Předchozí