Přidat odpověď

Emo, máš můj obdiv, jak se k dítěti svého partnera stavíš, že hledáš cestu a snažíš se. V první řadě je třeba si uvědomit, že za své postižení ten klučina nemůže, nic nedělá naschvál a je to prostě daný stav. Píšeš, že nevidíš úspěchy svýho snažení, ale věř, že každá péče o postižené dítě přináší nějaký svoje ovoce, ty krůčky vpřed jsou často minimální, ale jsou. Zkus napsat svůj příběh na http://www.postizenedeti.cz/ , jsou tam maminky dětí s různou diagnozou a určitě Ti někdo napíše radu, názor nebo příklad jak dál. Držím palce.