Přidat odpověď

Ahoj holky! Když to tak pročítám, jsem stále více přesvědčená o tom, že více dětí prostě nelze mít jen tak, jako že chci. Musí na to být správná konstelace - např. vztahy mezi sourozenci musejí být únosné...a to u nás asi nebude nikdy. Všechny rady si beru k srdci, zkusím staršího víc zapojovat do dění, ale přesto co se např. týká her, to bude fuška. Mladší se nesmí ani prstíkem dotknout něčeho, co je jeho - např. židle, lžičky. Kdybych ho nebrzdila, byl by schopný nakreslit doma čáry, který kus místnosti je jeho. Takže společné hry jsou téměř nemožné. Prostě ho nenávidí, nesnese ve své blízkosti, hrůza pomyslet. Myslím, že stejně je na tom mladší - žárlí, odmítá strašího...Ale snažím se, pořád něco vymýšlím, kupuju věci, které jsou pro oba atd. Souhlasím s tím, že nelze děti odměňovat stejným dílem - je to nespravedlivé, moc hezky o tom píšou v knize Sourozenci bez rivality. U nás jsou však "zanedbáváni" oba, alespoň já mám ten pocit. Všem vám gratuluji k velkým rodinám! Já se ke kočárkům ani nebudu přibližovat, dnes jsem uviděla malinkatou měsíční holčičku a dost mě to sebralo :)