Přidat odpověď

Kdysluncenesviti ono to je někdy dost těžké. Znám např. rodinu, mají těžce mentálně postiženou dceru, ta dívka je velmi milá, klidná, hodná, nemluví , ale rozumí velmi jednoduchým větám, fyzicky je skoro v pořádku, zvládá základní sebeobsluhu . Samostatný život naprosto nepřichází v úvahu, když jí bylo kolem 22 let, začali rodiče hledat, kam by jí umístili. Prostě s věkem už neměli sílu na denodenní péči a to jsou to rodiče vlastní. Po celkem dlouhé době se jim podařilo sehnat místo v domově pro ženy s tímto druhem postižení a zdá se, že jak dcera, tak rodiče jsou v pořádku, dceru navštěvují, berou si ji např. na víkendy nebo svátky. Ono je něco jiného se starat o malé dítě a něco jiného je starat se o dospělého potomka, když tobě navíc síly ubývají. Proto i zmínka o případném vyhledání umístění těchto věčných dětí má své opodstatnění.