Přidat odpověď

neboj, třeba ho to přejde.
Manžel taky nechtěl naše společné druhé, já moc chtěla (má už dceru s prvního manželství, manželka zemřela).
Nechala jsem to být a smířila se s tím. A nakonec přišel sám.
Já pak chtěla třetí - ne tedy hned a jemu to je nakonec jedno jestli ano nebo ne, protože o mrňata se u nás převážně starám já a i vlastně teď o toho školního, takže ho to nezatěžuje. Nakonec jsem rozhodla, že třetí teď ne, že si začnem užívat.. a onoto třetí přišlo nečekaně.
Manžel to vzal lépe snad než já :)

Jinak mě je 29 a manželovi 39, což je taky dost.
Má 16ti letou dceru a spolu máme necelých 8 kluka a 3 holku a čekáme na červen kluka
Starší dcera s námi bohužel nebydlí.

Myslím, že chlapi to tak někdy cítí, stejně jako já to cítila po dcerce (i přesto, že jsem dlouho tři děti chtěla - já jsem ze třech) že se na to prostě necítím - ani fyzicky, ani psychicky, totálně vyfluslá a nakonec jen jsem se trošku uklidnila i díky tomuto rozhodnutí, tak jsem neplánovaně otěhotněla.
Asi to je dobře, protože bych asi už v 45 manžela k tomu nenutila a samotné by mi to bylo líto a taky děti nebudou mít tak velké rozestupy.

Netlač na pilu, za měsíc může být všechno jinak.
Třeba mu to jen vysvětli, jak se cítíš, že se necítíš úplná, že bys nechtěla děti dlouho od sebe, třeba i finančně jestli byste to zvládli a tak.. :)