Přidat odpověď

Tak jestli má tvůj bratr ještě zbytky rozumu pohromadě, měl by se na ni zvysoka vykašlat, pokud ona se k němu chová takhle, mi to připadá jak křesťanské milosrdenství - ona po něm kamenem, on po ní chlebem. Vím že odmilovat se nejde napovel, k tomu pomůže právě ten psycholog. Každý může udělat chybu. Jen blbej se z ní ale nepoučí a zamotává se do ní čím dál tím víc.
Btw - je tvůj bratr natolik ťululum že se neumí jet přesvědčit sám osobně jak ona na tom je? Nemůže si prostě vzít pár kámošů s sebou /jestli se bojí že dostane přesdržku/ a zjistit si na vlastní oči jak dotyčná žije nebo nežije? To jako fňuká doma v bytě a přežvykuje myšlenky v hlavě?

Kruci pokud ona po něm něco chce (otcovství, výživné), tak to bude muset dokázat. Na nějaký vydírání po mailu se jim může zvysoka vykašlat, není malej, ne? A sorry, aby se 24letej upínal na nenarozený mimino, chtěl ho "unýst" a kdovíco ještě, když jeho matka je evidentně nezodpovědná osoba se kterou nebude řeč ani teď ani v budoucnu.... to mi nepřijde ani jak důkaz ohromné morálky tvého bratra, jako spíš ukázka mladického nerozumu.

Souhlasím že by se měl jít poradit, např do poradny pro manželské a rodinné vztahy. NEž to svým "já to myslím dobře" podělá úplně.