Přidat odpověď

Akynali (snad to nekomolím),
pokud bych čekala na tchýninu či švagrové omluvu za kteroukoliv invektivu za období 17 let vzájemného kontaktu, čekám dodnes.
Protože ony nemají pocit, že se mají za něco omlouvat. Chovají se stejně ke všem - všechny urážejí, ironizují atd., ale nikdy je nikdo další kromě mě neposlal do řiti - bohužel.
Muž se dlouho snažil to lepit, více méně tak, aby si nerozházel ani jednu...Cca před 3 roky nastal "velký třesk", od něhož jsme se s nimi neviděly dcera 2 roky, já dodnes. To se nás zastal a byl při nás. Být ale takhle rezolutní jako Ty bych asi nedokázala... Dávat mu na výběr - nevím. On s ní problém v podstatě nemá, má její chování zažité a jiné ani nečeká. Dceři jsme dali na vybranou - rozhodla se, že tam chodit nechce, stejně jako po cca 2 letech, že to zase zkusí (i když nejvíc se jí stýskalo po psovi)
Zcela objektivně je tchýně stará a více méně odkázaná na pomoc z venčí. Neumím si představit zakázat mu ji poskytovat. To bych neudělala a ani on by to nepřipustil, že matku nechá na holičkách. Pro mě je úspěch, že já jsem mimo a nečeká se ode mě, že se nějakých společných aktivit budu účastnit.
Teda kromě jeho kulatých narozenin, o nichž je tato diskuse