Přidat odpověď
U mého třetího porodu /teprve tam se dalo mluvit o normálním a běžném přístupu k ženám a ne stylem - drž ústa a buď ráda, že se ti někdo věnuje/ jsem hned řekla, že chci malého u sebe. Ale nabídli mi možnost, že si ho nechají na noc a budou nosit. Ale já nechtěla. Jen jsem nesměla vstávat, nosit ho, nic. Když jsem potřebovala nebo chtěla, zazvonila jsem, přiběhla sestra, dala mi ho do postele, přenesla na pult, pomohla vstát - prostě cokoli. A ani náznak nějaké averze.
Předchozí