Přidat odpověď

První dceru jsem si nechala po dvou hodinách po porodu odnést. S tím, že se to tak musí. Sice jsem byla jak trhací kalendář, ale spát jsem bez ní nemohla. Zpracováváme to obě dodnes.

Ostatní děti jsem měla hned po porodu (až na kratičké ošetření) u sebe, jen u poslední to byl boj. Byla jsem bez partnera a pediatra trvala na tom, že malou u sebe na porodním sále mít nemůžu. Nicméně měla smůlu Prostě jsem si jí držela v náručí a nedala jsem jí, sice proběhla slvní bitva (jak ve školce: odnesu x nedám) ale neodnesla. Byla bych schopná se "porvat".

Je to právo matky, já jsem za dítě zodpovědná, nikoliv ZZ. Pokud někdo tvrdí, že se to musí udělat, že dítě musí na prohřátí, že musí být pozorováno (a není k tomu důvod, jen zaběhlá praxe), že je to předpis, jedná protizákonně.

A ano, měl by být standart - dítě u matky, ale s tím, že by bez keců byla možnost, aby se postaral partner, nebo případně sestřička/PA, kdyby maminka nemohla (z jakéhokoliv důvodu)