Přidat odpověď

dneska jsme byli se synkem (14 měsíců) objednáni na kontrolu na ORL. Ve čtvrtek měl horečku a zánět středního ucha. Pruda u mimina. Čekárna byla plná lidí, bohužel dospělí a děti smíchaní dohromady. Půlka byla objednána, druhá se cítila být akutní. Převažovali senioři. Někteří pacienti čekali již hodinu a půl před začátkem ordinace a když jsme v deset dorazili tak tam stále byli. Někteří pacienti přišli na čas objednáni. Nám paní doktorka slíbila, že nás vezme přednostně- aby synek po těžké viroze a s nálezem na oušku nemusel čekat mezi hnisavýma angínama. Samozřejmě v takto plné ordinaci nešlo nám vyhovět okamžitě a hodinu jsme čekali. Naštěstí mě napadlo vzít s sebou dědu, který čekal venku se synáčkem, takže snad znovu nic nechytil. Nicméně já měla v čekárně dost času vyslechnout mrmlání všeho druhu. Všichni pacienti se cítili být akutní, všichni měli pocit, že jsou právě na řadě, objednaní pacienti se dožadovali přesné hodiny k vyšetření. Do toho přišla manažerka- že má málo času a musí jí vzít přednostně. Většina seniorů měla angínu- jak hrdě hlásili při odchodu od Dr., takže podle mě mohli jít běžně k praktickému lékaři. Do toho zdravé děti třeba jen s alergií, ale objednané na přesný čas. Můj synek byl nejmladší.

Nepíšu to vůbec abych si stěžovala- jsem zdravotník a tohle je hlavně špatně nastavený systém- ordinace objednaných mají být zvlášť. Ale berte to jako logickou či etickou otázku při pondělním večeru. Kdo podle vás by měl mít v této situaci přednost- mimina, senioři, ti co čekají už dlouho, objednaní, akutní (ale to je subjektivní), nebo manažerka- která snad jediná skutečně spěchala do práce ? Nechci nikoho provokovat, sama jsem na tu "správnou" odpověď nepřišla. Třeba bude zajímavá diskuse.