Přidat odpověď

Ahoj Sun,taky se hrozně stydím za svý pocity k partnerově dceři.Je u nás téměř pořád,s mojí dcerou si báječně rozumí, jsou skoro stejně staré, hrají si, vymýšlí věci.Přítel je ve vztahu k ní a k mé dceři "normální",i když bylo pár věcí, které jsem musela odfiltrovat hned na začátku.Můj problém je trošku jiný,jak tady radily, zkoušela jsem si ho pojmenovat:nesnáším jeho ex.Pořád příteli volá, pořád se radí, co se svojí dcerou, taky každou chvíli, že by něco potřebovala opravit, apod.Nejdřív jsem se zlobila, pak jsem rezignovala a poslední dobou mám pocit, že se mi ta nenávist přenáší sem tam i na jeho dceru.Už nechci, aby u nás byla tak často, už mi vadí hlídání po vyzvednutí ze školy,než odjede domů, hlídání, než si jeho ex zaskočí na kafíčko a na umělý nehty. Vydím to jako, že ona si užívá a my hlídáme.Mám strach s přítelem o tom mluvit, když jsem to zkoušela, skončilo to tím, že :"je to moje dcera, udělám pro ni cokoliv" a hotovo...dál vlak nejede...každý pro svý dítě udělá cokoliv, to chápu, jen on nevidí to, že nás jeho ex akorát využívá...a když se jí náhodou zkraje snažil něco říct,tak ho vydírá tím, že mu dceru nedá na víkend...je mi ho i líto, je v pasti z mý i její strany, jeho dcera za to nemůže, já škrábu nehty o zeď a čekám, co se bude dít dál...Jeho ex se teď stěhuje naproti našemu domu, takže mám vnitřní náladu pod bodem mrazu...