Přítel mě nikdy neuhodil a jsme spolu 5,5 let. Á to je pravda, že ho dokážu tak vytočit, že bych se ani nedivila, kdyby mi občas facku dal. Já jsem typ člověka co je naprosto klidný ale někdy mi lupne v hlavě a vidím rudě bíle řvu ječím no děs, a to třeba kvůli naprosté naprosté stupidní nepodstatné věci...a za chvíli mě to přejde...a taky se mi stalo že jsme se hádali hodně a přítel říkal, nech už toho, nebo mě vytočíš jako nikdy , někdy jsem přestala, někdy ne. Facku mi nikdy nikdy nedal, řeší to tak že spíše odjede na chvíli pryč. Ale aby to nevypadalo že je to u nás na denním pořádku. Toto se stane tak 2 krát do roka. Já si pak říkám co to do mě vjelo že jsem se chovala jako blázen
. Nicméně podstata toho co chci říci je to, že když jste spolu 10 let, vyřešila bych to tím, že je naprostá chyba dělat jako by se nic nestalo, ale zase odcházet se mi zdá nesmysl. Dala bych mu najevo, že tě to ranilo, odjela bych beze slova např, na 2 dny někde úplně pryč. Aniž bych řekla kam jedu atd. A poté bych vyčkala zda se to bude někdy opakovat nebo ne....tot můj názor tak bych se zachovala já...