Přidat odpověď

Tohle nějak nechápu. My máme zatím jenom jedno dítě, ale nečekám, že se něco zásadně změní, až bude i druhé. Žijeme v cizině, oba máme rodiče v jiné zemi a tady nám ještě nikdo nehlídal (kromě jeslí, pracuju na poloviční úvazek), ale vůbec by mě nenapadlo kvůli tomu nikam nechodit. Chodíme ve třech kamkoliv kromě kina - vycházky, obědy/večeře u známých, obědy/večeře v restauracích, nakupování o víkendu (tady do Makra děti můžou, ve španělském makru mi dokonce půjčovali teplou bundu na přikrytí miminka, byly mu tak 3 měsíce..), pozýváme známé k nám atd. Já prostě nechápu, jak se lidi kvůli dětem málem vyřadí ze života. Nebo proč by měli manželé za každou cenu jít někam `sami` - s dítětem je to snad to samý, ne? Možná je problém v tom, že dítě je vnímaný jako zátěž, nebo co. Nám tedy naše miminko nevadí, u stolu se chová jakž takž od šesti měsíců, nebo jsem holt kojila při jídle (v jedný pizzerii mi dokonce nabízeli, že mi nakrájí pizzu na kousky, abych mohla jíst jednou rukou). Zkrátka to jde i bez hlídání.