Přidat odpověď

Náš syn začal mluvit ve dvou a půl (skoro). A to takové to máma, táta. Nic ho nezajímalo, neukazoval, neznal jak dělají zvířátka. Veškeré pokusy ignoroval. Přitom rozumněl všemu. Ve třech letech šel do školky, tak to už se domluvit uměl, ale moc toho nenamluvil. Během půl roka byla jeho pusa k nezastavení a teď (čtyři roky) mě brní hlava. Dá se říct, že začal rovnou věty. Zvlášť když začnou i s dcerou. Ta zase roce mluvila, v roce a půl básničky, takže jsem byla z kluka celkem "na nervy", ale nakonec v pohodě.