Přidat odpověď

dnes vyjímečně nebudu psát o svých dětech (naštěstí). Pro mateřský klub připravuju povídání o agresivitě u dětí a mám jeden modelový příklad a byla bych moc ráda, kdybyste tady nad ním se mnou podiskutovaly. Je to o našem setkání s jedním chlapečkem a o tom, co je normální vývoj u tak řekněme pětiletých kluků a co je již agresivita. Vím, že agresivita je naprosto normální a že je potřeba ji usměrňovat, myslím tím fakt, že většina kluků si hraje třeba s pistolema, švihají klacky a velmi snadno se ztotožňují s akčními hrdiny a přitom mohou mít láskyplnou nenásilnou výchovu. Myslím, že určité vybití energie je potřeba jim dát, ale nad následujícícm příběhem dodnes přemýšlím- jak by to bylo správně:

Potkám na procházce maminku se dvěma kluky. Jeden má tak dva roky, druhý pět a je školkový. Dcera si chce s kluky hrát a vybízí staršího, aby si s ní hrál na babu. Místo toho chlapec vezme do ruky klacek a hraje si na rytíře. ŠErmuje dceři do obličeje. Ta reaguje pláčem a úprkem ke mně. Říká nahlas, že se bojí. Matka chlapce si se mnou povídá a nereaguje. Proto říkám já nahlas- "hele (chlapče), ona se tě bojí, nešermuj jí klackem do obličeje, šermuj třeba proti zdi". Na to maminka: "do obličeje se nešermuje". Následně kluk začne znovu šermovat proti dceři a vykřikuje: "já tě rozsekám, rozsekám tě na kousky, rozsekám tě do salámu." Dcera pláče a schovává se za mě. Matka chlapce povídá "to víte, to je ta školková výchova" Ale neudělá nic, aby chování chlapce zamezila. Mě osobně situace dost vadí a nahlas říkám klukovi: "hele, když takhle šermuješ a říkáš takový věci, tak to my raději půjdeme, dcera se tě bojí" a odcházíme pryč.

Moje otázka je taková všeobecná: jak byste reagovaly na takovéhle chování,dál jestli je takový chování u kluků běžný a jak svést přirozenou klučičí agresivitu například v tomto případě žádoucím směrem. Když byste se chtěl někdo rozepsat o hračkách jako jsou pistolky a podobný klučičí kravinky určené "k zneškodnění" nepřítele- budu moc ráda.