Přidat odpověď

My jsme se snažili přežít bez pistolí, mečů a pod. Pochopili to i prarodiče. Ale jak píšou ostatní, syn si stejně občas vyrobil něco na ten způsob. Ve školce měl paní učitelku, která je velmi mateřská - to je jako pochvala- a dodnes říká klukům, že když se střílí, maminky pláčou. A kluci opravdu dají ve školce s bojůvkama pokoj.
Syn venku švihá klackama, občas si vyrobí pistoli z lega, ale je to v mezích, které mu pořád nastavujeme a připomínáme, aby neublížil, případně co by se mohlo stát (teď už tolik ne, má 10). Akorát občas je potřeba mít oči i vzadu, protože děcka nedomyslí akci, která vypadá lákavě - tuhle visel ve vzduchu zapřený o nohy a ruce na dvou křeslech a pod ním lezla 4letá sestra - hele, mami, tunel... Už jsem ji viděla rozmačkanou Tak to kázání slízli oba.
Máme kamarády s akčním tatínkem a dvěma klukama. Tam je to jinak. Bojujou všichni se všema a maminka přihlíží: "no co s nima mám dělat?"
Já bych je asi hnala všechny tři