Přidat odpověď

Mám dva kluky, 4 roky a 20měsíců. Jsem "nezbraňová" matka, zbraně dětem nekupuji, střílení nepouštím. Ale nebráním jim, aby svou fantazií proměňovali cokoli v pistol- neb Rumcajze jsem jim nezatajila. Je to hra jako řada jiných, agresivita se tam moc neprojevuje. Agresivitu projevují jinak docela často, když je chytí vztek, nebráním jim vztek projevit agresí, ale učím je ji směřovat tak, aby neubližovali a neničili věci. Tj. nevadí mi, když např. vrčí, zařve a majzne/zakousne se do gauče- buď to nechám bez reakce, nebo okomentuji něčím jako "máš vztek, viď". Pokud se pokusí napadnout mě, např. uhodit mě, chytím mu ruku a velmi pevně ji držím, třeba s ledovým komentářem "ty mě chceš uhodit?". Většinou hned vychladne. Tak třikrát zkusil do mě bušit dál, nejlépe pomáhalo znehybnit v náručí, plesknutí přes zadek, pokud byl v tranzu, bylo k ničemu. Obdobně mu bráním v demolování. Když vychladne, velmi krátce zrekapitulujeme.
Nechci dětem bránit projevovat to co cítí, včetně agrese, ale musí se naučit to nasměřovat tak, aby neubližovaly.
K tvé situaci- chyba jasně na straně maminky chlapečka, tvoji reakci považuji za ideální.
P.S. Včera se ten mladší vzteky zakousnul do betonového schodu. Byl tak překvapen, že další obouvání už bylo zcela ok.