Přidat odpověď

Mít dceru, bojící se chlapečka s "mečem" budu asi reagovat stejně jako ty. Mám ale dva syny a velmi militantního manžela, takže mě boje s klacky, meči a čímkoli připadají celkem normální. S gustem se měkkým plastovým mečem šermuje i náš osmnáctiměsíční, co nadělám. Muž vyrobil cvičné meče, s kterými se boj pěkně trénuje, ale neublíží - kus umělohmotné trubky omotaný izolací na trubky a celý omotaný kobercovkou - výborná věc, děti se s tím vyřádí a nikomu se nic nestane. Viděli jsme v Botanicu, muž se okamžitě pustil do výroby. Kluk je blázen do rytířů, chce se bohužel šermovat i se mnou, já jsem tomu tedy nepropadla, navíc je daleko hbitější a vytrénovanější než já, tak mi vždycky dá na budku, a to mě nebaví.

Boje s pistolkami v rukou pomalu opadají, jak u syna, tak u jeho vrstevníků, ale meče jsou zřejmě věčné.

Kde je hranice mezi nezdravou a zdravou agresivitou nevím, syn je celkem mírný a velmi dobrosrdečný, ale v boji nezná bratra. Nikomu by do obličeje nešermoval, když by se ho báli, a to ani ve třech letech. Na mladšího jsem zvědavá, ten je vzteklý jako čertík, tak uvidíme, kam to povede.

S rodiči zakazujícími dětem hrátky se zbraněmi se neztotožňuju.