Přidat odpověď

Přeji hlavně silné nervy - protože to teď potřebuješ nejvíc.
Měli jsme doma něco podobného -- totálně uřvaný dítě. Nejdřív šílený koliky, při kterých si zvykla na chodící náruč a pak když koliky skončily, tak tu chodící náruč vyžadovala, jinak řvala. Takže u nás nastoupil šátek. Strávila v něm 15 měsíců, než začala pořádně chodit, pak se to začalo zlepšovat. šátek jsem v podstatě za celý den nesundala, dělala jsem s ní všechno a i na záchod jsem chodila s ní. A zastavit jsem se taky nemohla, jakmile se přestala houpat, začala řvát. Záda bolela jak blázen, ale pro mě lepší, než ten příšerný řev. Usínala ve tmě v chodící náruči, trvalo to min. 2 hodiny, než úplně vytuhla a my ji mohli položit do postýlky. V 10 měsících už jsem prostě řekla dost a začla s "metodou kontrolovaného pláče". Intervaly jsem neprodlužovala, prostě jsem tam každé 3 minuty přišla, položila, řekla, že jí mám ráda a zase položila. Byla to fakt hrůza. Už jsem chtěla volat Chocholouška a nechat se hospitalizovat. Navíc manžel byl proti této metodě, takže to bylo jen mě. Asi po hodině řevu se tam chtěl vplížit a vzít jí do náruče. Doslova jsem mu zahradila cestu, aby se tam nedostal, protože kdyby jí vzal, tak bychom prohláli definitivně. Nicméně výsledek se dostavil -- po dvou hodinách řevu -- usnula ... sama (asi totálním vyčerpáním), druhý den řev už trval "jen" hodinu a půl, třetí den 25 min, čtvrtý den už bylo jen pár kňournutí a patý den jsme ji položili, a za 2 minuty spala. Od té doby usíná sama a já jsem štastná, že jsem to tehndá zvládla. V noci se budila jen na kojení a když jsme v roce kojit přestali, začala spát celou noc. NA tuto metodu nedám dopustit, dítě se prostě naučí, že usnout může i bez maminky.
Za dva měsice se nám narodí druhé mimčo a já pevně doufám, že takový uřvanec to nebude. Vlastně ho už teď prosím, jestli nechce aby se jeho maminka zbláznila, tak ať je to hodné, pohodové a klidné mimi.