Přidat odpověď

Nechci dostávat a nedostávám drahé dary, pro které není žádný důvod a které nebyly předem odkonzultované. Takže když mamka koupila dceři maňáska krtečka k vánocům a židličku na zahradu k narozeninám, bylo to ok. Když jí dali kyblíček na píškoviště jen tak, bylo to taky ok. Kdyby nám chtěli dát větší částku peněz nebo dražší hmotný dar, nepřála bych si to - a protože by to rodiče zcela jistě konzultovali, dozvěděli by se to dostatečně včas. Něco jiného by byla půjčka v nouzi nejvyšší, ale to by byla prostě půjčka, ne dar. Tím nechci machrovat, že kdybych byla ve finančním srabu, zaplatila bych mamce každý rohlík, který by z dobroty své duše donesla do mé domácnosti, ale cokoli nad pět stovek je pro mě příliš a je to hodno následného vyrovnání účtů.

Nejde o to, že nechci být vděčná, ale nechci nikomu dávat důvod, proč by měl očekávat projevy mojí vděčnosti ve formě uznání vlivu na mé rozhodování. A pokud mám co jíst a kde bydlet, nevidím důvod brát peníze od rodičů - základní potřeby jsou uspokojeny a s ostatním se dá počkat na lepší časy.