Máme 9timěsíčního, vymodleného, taky po IVF a mám přesně stejné pocity
Náš chlapeček vyžadoval téměř nepřetržitou pozornost skoro půl roku (je trochu pozadu s pohybovým vývojem kvůli Frejkově peřince, kterou musel nosit do 3 měsíců), protože je poměrně bystrý, a jako ležák na zádech, když nenáviděl polohu na bříšku a nepásl koníčky, potřeboval zábavu
Říkám si tedy, když se mi plazí v ohrádce a já se snažím něco stihnout, že ty pocity pramení z toho, jak se nepřetržitá péče změnila v přetržitou
Mluvím na něj, chovám, říkanky a básničky si povídáme aspoň 1x denně, sem tam zpívám, ukazuju zvířátka v knížce a jinak ho nechávám svému osudu (když se tedy nechá) - vlčí dítě z něj snad nebude