Karo, ano, já to taky chápu tak... Možná jsem se jen špatně vyjádřila... Samozřejmě to beru tak, že pokud vyprchá láska, měla by alespoň zůstat úcta (tzn. respektování jeden druhého, tolerance a slušnost), ale ani pokud jsou dva lidé schopni se k sobě takhle chovat, neměli by kvůli těm dětem spolu zůstávat. Protože možná je dobře, že mají ty děti oba rodiče... Ale jak mohu svoje děti vychovávat "správně" když na oko žiju ve společném svazku a za rohem mám někoho jiného? To jim totiž lžu! A i když bych vzala v úvahu situaci, že by ty děti věděly, že maminka a tatínek mají "partnery", tak zase - co jim to dávám za "model" - že je to normální takhle??? Být s někým koho si vážím a nemiluji (nemám rád) a když se naskytne možnost, tak jdu za tím koho mám rád??? Tohle děti moc bolí, veřte, zažila jsem to... Takhle jsem to myslela já:-)
Předchozí