Přidat odpověď

Vařím denně obědy, a pokaždé se musím strašně nutit. Večeře teplé jen tak 2x týdně, víc nezvládám, připadá mi že půlku života jen přemýšlím o jídle- co uvařit, pak nákupy-nic nezapomenout, pak vaření, úklid po vaření...Opravdu to není nic co by mě naplnovalo, ale přetrpím to kvůli nasycené prosperující rodině (platit všem obědy v zařízenícj se finančně nevyplatí a já jsem na MD). V poslední době už mi ani jídlo nechutná, při představě jeho přípravy radši hladovím, když jsem výjimečně doma sama. . Deptá mě i krájet a mazat chleby, je to nikdy nekončící kolotoč, který zabere ohromné množství času a energie. Manžel vyžaduje knedlíky, omáčky, často maso, představoval by si denně polévku před hlavním chodem nazdobený talíř plný hutné stravy jako v restauraci (chodí z práce domů na oběd), takže občas mu uvařím i to. V sobotu dopoledne bych nejradši prchla s dětmi do lesů, místo toho vařit...grrrrrr!!!
Podotýkám že vaření jako takové mě baví, udělat něco dobrého a pohrát si s tím, pak si na tom pochutnat- tzn. občas. Vadí mi ta vývařovna, nakrmit, uklidit a znovu a znovu. . Děti jsou malé a muž uvaří tak jednou za 14 dnů oběd. zamrazování je zajímavý nápad, ale většinou mi to nikdy nevyjde a i když se snažím tak zbyde tak málo, nebo nic, že z toho nic není (nebo se dojí k večeři) Musím vydržet.