Přidat odpověď

Ahoj, neporadím, jen podpořím.
Ono se to někomu řekne, že to si dítě nesmí dovolit Dítě s ADHD bývá neřízená střela, kterou je leckdy těžké uklidnit a usměrnit i na to, aby si vyposlechla, co mu chceš říct. Navít na tyto děti a především ve vašem mladším věku obvykle NEFUNGUJE vyhrožování následky ani slibování odměn. Jim je to v tom okamžiku jedno. Žijou v té konkrétní vteřině a nějaké životní zkušenosti se jim moc neukládají, ten afekt okamžiku jim prostě zatmí úplně mozeček.

Můj ADHĎák už má dnes 12 a celkem ok, ale cca od dvou do šesti sedmi, horor. Kamarádila jsem se s podobně "postiženýma" maminkama, takže jsem takových dětí poznala více. Například jeden klouček provozoval podobnou věc, jako tvůj syn. Z velkou radostí pokřikoval po každém, koho potkal na ulici "Čau krávo". Nic nepomáhalo, NIC. To by museli být prostě doma, nebo mu zalepit pusu. Za pár měsíců ho to přestalo bavit. Hrozně nepříjemný je, když se takový díťátko naučí, jak rodiče vytočit a pak to dělá schválně pořád dokola a klidně za to snese trest, zákaz i třeba výprask (i když dle mé osobní zkušenosti u takových dětí násilí fakt plodí násilí).

Jak jsem řekla, neporadím, ani si nemyslím, že je nějaká instantní rada. Jen si myslím, že tyhle děti se méně předvádějí, když nemají publikum - tj. ignorovat, jde-li to, zavřít do pokoje... A hlavně, co nejvíce se nechat vytáčet. V duchu si připomínat, že ho to jednou přejde. Snažit se zůstat důsledná a milující maminka.