Přidat odpověď

Mám taky jedináčka a nelituju. Naopak - jsem hrozně ráda, že jsem tlaku na vyhovění "normě" nepodlehla a podlehla jsem svojí už zde zmíněné pohodlnosti Jedno dítě tak nějak v pohodě zvládám, už kolikrát jsem si říkala, že v určitých situacích jsem moc ráda, že je jedno, s jedním je opravdu všechno jednodušší.
Nejsem mateřský typ a ničí mě mít za někoho zodpovědnost 24/7/365. Je zajímavé, že jsem pracovala v pomáhací a pečovatelské profesi a dělala jsem to hrozně ráda, ale důležité bylo jedno - že za mnou zaklaply dveře a měla jsem absolutní volno až do dalšího nástupu do práce.
Navíc dítě beru jako naplnění vztahu, ten vztah mám nějak na přednějším místě než rozmnožování a když se vztah začne komplikovat, nemám na dítě nejmenší pomyšlení.