Přidat odpověď

napíšu ti jeden odstrašující příklad z mého okolí. Kamarádka s dvěmi dětmi, auto neřídí. Když byla na MD, zajišťovala vše. Občas dojeli na nákup autem, ale jinak ona vše autobusem (vyzvedávání dítěte ze školky i vození, vyřizování po úřadech). V sobotu občas dostala sprďana, že vaří moc brzy (rušilo ho to po ránu) nebo naopak, že ještě nemá uvařeno (když chtěl dopoledne někam vyrazit). Pak ona nastoupila do práce. Vše zůstalo na ní. Neztěžovala si, je ten typ, co toho hrozně moc zvládne. Takže on jí nepomáhá, ale navíc jí ještě buzeruje a vyžaduje, aby měl víkend pro sebe, snaží se je vystrnadit z bytu, aby s dětmi někam vyrazila. Na společnou dovolenou odmítá jezdit. Ona rodiče už nemá, jeho rodiče jsou daleko a vnoučata nehlídají. Kamarádka rezignovala a je hodně nespokojená. Já bych řekla za dobrotu na žebrotu. Nejlépe hned zavčasu domluvit pravidla a neuhýbat a neustupovat. Na odpočinek máte právo oba.