Přidat odpověď

mishacku - syn ne, choval se ke mě moc hezky, když jsem dcerku čekala, byli mu ale už čtyři a je od přírody hrozně citlivý a hodný, jen se ptal, co miminko jí, jestli má v bříšku hračky.. a tak..

teď jsem po třetí těhu, dcerka má 3roky a 3 měsíc, do porodu mám tak 3-6týdnů.

Prvně mimčo sabotovala, tím stylem, že nic v bříšku nemám.
Když mě furt bolely záda a břicho a řekla jsem to, tak pak i ona říkala, že ji bolí bříško protože tam má miminko.
pak to přešlo do fáze, kdy dle mého bezdůvodně se začala asi cítit ohrožená přicházejícím sourozencem, bylo to v době, kdy už bříško začínalo jít vidět a malej už kopal a cítila to. Tak začala více vyžadovat moji pozornost - ne žeby úplně regrese do plen a tak... ale prostě chtěla abych s ní chodila na nočník, ač už dávno chodila sama a že je miminko, a´t ji někam přenesu, pochovám a tak. Už normálně hodně vyžaduje mě (má ADHD a velkou úzkost z mojí ztráty), ale byl to extrém, nikdo jí nic nemohl udělat.
Před cca třemi týdny se to zlepšilo a do dnes už je to super. Pomáhala mi chystat věci pro miminko, pereme a žehlíme oblečení, chystáme, poštou nám chodí věci a ona je nadšená a přestala se cítit ohrožená a začala si sama čistit zuby, chodit na nočník, oblékat se, obouvat, prostě jako velká holka.
Občas ještě přijde, lehne mi do klína - veme pití a chce abych jí dala napít, že je miminko. Ale jinak říká, že není velká holka, ale malá... ale na miminko se už moc těší.
včera tu byla kamarádka se 7mi měsíčním a byla jsem hrozně mile překvapena, jak se k němu malá měla a jak hezky kolem něj chodila a hlídala, aby nebral nic, co by mohl strčit do pusinky.

Ještě jsem chtěla říct, že jsem se jí pokud to bylo v mých silách a možnostech snažila vyhovět, aby opravdu neměla pocit, že ji odstrkuji. Díky te ADHD je to trochu komplikovanější, ty máš zase ale dvojčátka.

já vidím každý den blíže k porodu, jak dcerka dospívá a potřebuje mě míň a míń a přicházejícího sourozence bere víc a víc navědomí.